Seznam článků taiji, taiji https://zkusebniweb2.000webhostapp.com/index.php?option=com_content&view=section&id=3&layout=blog&Itemid=44 Sun, 22 Sep 2019 20:25:04 +0000 Joomla! 1.5 - Open Source Content Management cs-cz Pangu Tai Ji https://zkusebniweb2.000webhostapp.com/index.php?option=com_content&view=article&id=149:ptj&catid=36:vincent-chu&Itemid=47 https://zkusebniweb2.000webhostapp.com/index.php?option=com_content&view=article&id=149:ptj&catid=36:vincent-chu&Itemid=47 Vincent Chu (přeložil Pavel Toman)

Tai Ji Quan

Tai Ji Quan je jedním z pokladů čínského kulturního dědictví. Vznikalo a vyvíjelo se během tisíciletí bohatých a bouřlivých čínských dějin a (proto) je v něm obsaženo nesmírné množství informací. Je starobylé ale i současné, je elegantní a přitom prosté.
Tai Ji Quan bylo vytvořeno na základě informací obsažených v Knize Proměn (Yi Jing), v jinjangovém symbolu Tai Ji, v učení Lao Zi (autora Dao De Jing), v principech daoyinových cvičení, v dechových technikách tu na, v principech čínských bojových umění, v tradiční čínské medicíně, taoistické vnitřní alchymii a v dalších pramenech. Jeho hlavní zásady lze nalézt v taoistické filosofii. Jeho cílem je zocelit tělo, pěstovat (energii) qi a získat schopnost se bránit, dobré zdraví a dlouhý věk. Kvůli svým mnoha blahodárným účinkům je dnes Tai Ji Quan velice populární. Má své místo při kultivaci qi, zvládání stresu, budování charakteru, péči o zdraví, rozvoji bojových dovedností i v taoistické praxi. Pohyby působí jako pomalé a měkké, ale nejsou statické ani bez síly. Je v nich tvrdost, ale ne ztuhlost. V Tai Ji Quan jsou plné i prázdné složky, měkké a tvrdé na sebe vzájemně působí, jsou tu statické i dynamické situace a harmonie vnitřních a vnějších atributů. Teprve v konfrontaci s nebezpečím používá Tai Ji Quan strategii energetického výboje: udeřit jako druhý, ale cíl zasáhnout první, čtyři unce převáží tisíc liber a využití měkké síly k překonání síly tvrdé. Natolik se lišilo od tradičních čínských bojových umění, že ho lidé začali nazývat vnitřním bojovým uměním.
V praxi klade Tai Ji Quan spíše než na fyzický pohyb důraz na řízení a vedení srdcem a záměrem mysli a také na poklesnutí qi, uklidnění mysli a na dlouhé, hluboké a pomalé pravidelné dýchání. Se svými specifickými kombinacemi koordinace pohybu těla, nohou a rukou – podle požadavků čínských bojových umění – spolu s principy daoyinu a tu na, se Tai Ji Quan stalo bojovým uměním, k němuž kromě koordinace a rovnováhy patří i harmonie nitra a vnějšku: je to vnitřní bojové umění. Tato kombinace faktorů se řídí přírodními zákony: tělo se uvolňuje, je lehčí, měkčí a má lepší oběh energie a je proto v lepším souladu s přírodou. Když se Tai Ji Quan takto pravidelně cvičí, přináší to ohromný užitek celkovému stavu těla a zejména nervovému, trávicímu, oběhovému, dýchacímu, svalovému, kosternímu a imunitnímu systému.
Tai Ji Quan se označuje jako vnitřní bojové umění, protože jeho hlavní tréninková náplň klade důraz na to, aby se pohyby těla a jeho stav řídily mentálním záměrem a zlepšovaly se díky jeho působení. Stejně jako u ostatních vnitřních stylů čínských bojových umění, důraz se tu klade na vlastnosti mysli, na rozvoj síly a na kultivaci těla namísto pouhých technických aplikací a variací. V náplni tréninku proto většina programů zdůrazňuje spíše pěstování těla než na procvičování a nácvik použitelných technik. Tento důraz vede cvičence k závěru, že pokud pohyb pohání energie a on sám je ve správném stavu mysli, výsledná technika bude obsahovat sílu. Díky tomu je také tento typ tréninku lepší přípravou na spontaneitu potřebnou v bojových situacích.
Víme, že Arabských číslic je pouze deset, ale v praxi z nich lze vytvořit ohromné množství kombinací. Takový (rozsah) technického uplatnění je v principu totožný s principem využití technik v bojovém střetu. Každá situace zahrnuje spontaneitu a je proto jedinečná. U vnějších čínských bojových umění je to odlišné, tady hlavní náplň tréninku klade důraz na jednotlivé techniky a přemožení protivníka. Uvědomujeme si (však), že v bojovém střetu ani jedna ze stran neví, co protivník udělá. Proto je obtížné se na to připravit. Tuto odlišnost potvrzuje i to, že  Tai Ji Quan má jenom jedinou sólovou pěstní formu s mnoha variacemi (například velký kruhový pohyb, střední kruhový pohyb, malý kruhový pohyb): smyslem tohoto tréninku je, aby si tělo osvojilo přirozené reflexy a tak zkvalitnilo tak základnu bojových umění. To je zdrojem rozmanitosti současných stylů Tai Ji Quan – a to také proto, že když se budete zkušeného cvičence Tai Ji Quan ptát na témata ohledně  Tai Ji Quan jakožto bojového umění, jeho odpovědi se budou většinou týkat jeho konkrétního tréninku sólové formy.
Nezáleží na tom, zda cílem tréninku sólové formy je bojová dovednost, zachování zdraví nebo nějaký jiný cíl.  Tai Ji Quan má zvláštní a jedinečnou vlastnost, která je odlišuje od ostatních tělesných aktivit včetně bojových umění. Pohyby v  Tai Ji Quan se skládají z mnoha kruhových pohybů a jsou prováděny pomalu, uvolněně a koordinovaně. To je v souladu s faktickou anatomii těla: smyslem cvičení je otevření kloubů v těle a práce na různých svalových skupinách a oběhu energie.
Jsme si vědomi, že klíčem k zachování rovnováhy je střed kruhu a nezáleží na tom, jak rychlý nebo pomalý kruhový pohyb bude. Kruhový pohyb bude vyrovnaný, pokud těžiště bude umístěno ve středu kruhu. Díky významné roli, kterou hraje rovnováha kruhového pohybu při pohybu těla, nezáleží u individuální formy Tai Ji Quan na tom, zda pohyb obsahuje krokové techniky, techniky celého těla, nebo techniky dlaní. Při cvičení Tai Ji Quan by měl cvičenec věnovat pozornost postavení pasu a jeho kruhovým pohybům a následovat tak rovnováhu středu a princip kruhových pohybů. Proto se v Klasické knize o  Tai Ji Quan říká, že pokud dochází k nerovnováze, měl by se člověk vždy obracet pro odpověď ke svému pasu.
Z anatomie člověka víme, že tělo se dělí na tři oddíly a každý oddíl se dále dělí na tři složky. Tělo má tedy devět hlavních oddílů. Při cvičení individuální formy Tai Ji Quan princip kruhového pohybu vyžaduje použití pasu jako středu a středních složek ostatních dvou oddílů jako os a konečné složky a čtyři končetiny budou použity jako kola. Všech devět jednotlivých složek těla se pohybuje po kruhových drahách řízených rotací pasu. Pokud cvičenec dokáže tento princip správně uplatnit, je výsledkem síť kruhových pohybů podobná tkaní pavoučí sítě: kruh uvnitř kruhu, kruhový pohyb uvnitř kruhového pohybu jak ve svislé, tak ve vodorovné rovině.
Principem cvičení individuální formy Tai Ji Quan je tato síť kruhových pohybů, výsledek pozorování našeho slunečního systému starými Číňany: slunce uprostřed je obklopeno planetami, které okolo něho obíhají. Teprve když cvičenec uplatňuje tento princip kruhového pohybu společně s dalšími zásadami jako například „10 nejdůležitějšími body“ formulovanými mistrem třetí generace Tai Ji Quan Yang Cheng Fuem (1883-1936) – hlava je zavěšená, uvolnit hrudník a protáhnout záda, uvolnit pas, rozlišovat podstatné a nepodstatné, poklesnout ramena a vstrčit lokty, používat myšlenkový záměr a ne fyzickou sílu, koordinovat spodní a horní část těla, harmonizovat nitro a vnějšek, pohybovat se souvisle a spojit statické a dynamické (tj. hledat v pohybu klid) – bude v tréninku Tai Ji Quan vynikat a osvojí si (skutečné) schopnosti.

 Pan Gu Tai Ji

Pan Gu Tai Ji se také nazývá Návrat Tai Ji Quan a je to výsledek spolupráce mezi Ou Wen Weiem, tvůrcem cvičení Pan Gu Shengong, a Vincentem Chu, následovníkem stylu Yang v šesté generaci. Pan Gu bylo vytvořeno na základě Tai Ji Quan stylu Yang spolu s dalšími prvky doplněnými z Pan Gu Shengong. Principy Pan Gu Tai Ji vycházejí ze starobylých čínských filosofických konceptů a jeho pohyby jsou v souladu se (zásadami) Tai Ji Quan stylu Yang.
K umění Pan Gu Tai Ji patří harmonie nitra a vnějšku, koordinace spodní a horní části těla, vzpřímené postoje, souvislý a vyrovnaný pohyb a integrace qi a těla. V Pan Gu Tai Ji se důrazně doporučuje cvičit společně vnitřní a vnější atributy, stejně jako dynamické a statické situace, uplatňovat principy tréninku i kultivace a soustředit se na rozvoj charakteru, trénink těla a praktické aplikace. Choreografie pohybů individuální formy zahrnuje „třináct principů“ Tai Ji Quan: odpružení, vychýlení, tlačení, strkání, loket, odtržení, strhávání, naražení nadloktím případně ramenem, postup, ústup, obrat vlevo, obrat vpravo a střední rovnováha. Ty jsou integrovány do všech pohybů, takže cvičením této formy získáte výhody a blahodárné účinky sebeobrany i integrace qi. Pokud se cvičenec věnuje „stání jako sloup,“ (zhan zhuang) tento trénink směřuje k nabytí hodnot uspokojujících Tři Klenoty lidského těla (esence je plná, qi působí a duch je jasný). Jsou-li požadavky Tří Klenotů uspokojeny, může to pomoci zabránit onemocnění těla a pomoci mu dosáhnou dobrého zdraví a dlouhověkosti, které jsou předpokladem pro trénink bojových umění. Novinkou v Pan Gu Tai Ji tedy je, že uvnitř působí jako qigongové cvičení a navenek funguje jako bojové umění. Jinými slovy: Pan Gu Tai Ji má vnitřní přínos jako zdravotní cvičení a navenek funguje jako umění sebeobrany.
Současné styly Tai Ji Quan jsou sice velice populární, ale jedná se pouze o tělesné metodologie: mají jen fyzické pohyby bez jakýchkoli vnitřních atributů: nelze je tedy považovat za opravdové Tai Ji Quan. Pan Gu Tai Ji se od těchto současných stylů liší. Bylo vytvořeno z Tai Ji Quan stylu Yang, nejpopulárnějšího stylu dnes. Pan Gu Tai Ji spíše než na pohyby těla klade důraz na vnitřní atributy a má jedinečnou funkci doplňovat qi těla a zajišťovat její výměnu s okolní prostředím a tak posilovat a zvyšovat qi a imunitu těla, a dosáhnout tak uzdravení těla. Navenek posiluje šlachy, kosti, svaly a kůži kvůli sebeobraně. Uvnitř zlepšuje stav fyzických orgánů v těle a jejich fungování, vyrovnává jinové a jangové složky v těle, brání onemocněním a posiluje zdraví. Všechny vnitřní atributy tedy můžeme považovat za základ a všechny vnější atributy za (jeho) aplikaci.
Pan Gu Tai Ji obsahuje hluboké principy kultivace a i bojových umění. Jako vnitřní praxi obsahuje qigongový modus a jako vnější cvičení trénink bojového umění, takže se jedná o umění, jehož trénink obsahuje vnitřní i vnější program, konkrétně tělesný i duchovní trénink. Tyto tréninkové programy mají za cíl doplnění jinu a jangu, trénink a kultivaci následující starobylou filosofii a kulturu a využití „třinácti principů“ – odpružení, vychýlení, tlačení, strkání, loket, odtržení, strhávání, naražení nadloktím případně ramenem, postup, ústup, obrat vlevo, obrat vpravo a střední rovnováha – jako hlavních technik. Kromě toho má na cvičení následující požadavky: uklidnit mysl, uvolnit tělo, provádět kruhové pohyby, uvolnit pas, poklesnout váhu, rozlišovat podstatné a nepodstatné, používat myšlenkový záměr a ne fyzickou sílu, koordinovat spodní a horní část těla, harmonizovat vnitřní a vnější atributy, provádět pohyby spojitě, kombinovat dynamické a statické a držet tělo zpříma.
Pan Gu Tai Ji je čínské vnitřní bojové umění. Jako u všech čínských vnitřních bojových umění se tu klade důraz na rozvoj vnitřních atributů, rozvíjení síly a zjemňování těla namísto (cvičení) vnějších atributů a technik. Trénink začíná základním cvičením stání (zhan zhuang), aby se posílila vnitřní qi. V Pan Gu Tai Ji je však cvičení individuální formy v nízké pozici ekvivalentní tréninku stání. Cvičenec se učí, že všechny pohyby individuální formy se provádějí s jasně vymezeným rozdělením váhy (podstatné - nepodstatné) a v nižším postoji. Navíc se při cvičení individuální formy snaží uvolnit tělo a uklidnit mysl. Ovšem v takové dynamické situaci není snadné klidu a uvolnění dosáhnout. Přestože je to obtížné, zle toho dosáhnout následováním všech požadavků.
Jakmile cvičenec do cvičení Pan Gu Tai Ji investoval (určitý) čas, tělo dosáhne skutečného uvolnění a klidu a oběh qi meridiány bude efektivnější: fungování fyziologických orgánů v těle se také zlepší. Je-li tělo uvolněnější a mysl klidnější, je lepší i mechanismus ovládání těla. Nervový systém funguje lépe, člověk je bystřejší a rychleji jedná a reaguje. Jeho celkové schopnosti se zlepšují.
Pan Gu Tai Ji vychází z informací reprezentovaných Tai Ji symbolem jin a jangu, v učení Lao-Zi a z dalších zdrojů. Nic z toho není možné vynechat. V každém okamžiku dochází k interakci jin a jangu, k pohybu otevírání a zavírání, ke koordinaci spodní a horní části těla a k interakcím tvrdého a měkkého. Když se cvičí pohyby individuální formy Pan Gu Tai Ji, zahrnuje to jinové a jangové složky. Cvičenec vnímá extenze a kontrakce, pohyby napínající a uvolňující tělesné klouby, objevuje se podstatné a nepodstatné a celým tělem procházejí kroutivé a spirálovité pohyby. Hlava je navíc zavěšená a kostrč ve správném postavení, hrudník uvolněný a záda protažená, zápěstí jsou ohnutá a prsty natažené, hmotnost těla klesá do spodní plosky chodidel, ramena jsou uvolněná a lokty ohnuté, pohyby se provádějí jak na levou, tak na pravou stranu. V primárních pohybech navíc pas vždy vede (všechny) čtyři končetiny. Při druhotných nezávislých pravolevých, nahorudolních a předozadních kruhových pohybech čtyř končetin tělo řídí myšlenkový záměr. Qi následuje vnější pohyby a obíhá celým tělem. Tímto způsobem cvičenec skutečně dosahuje harmonie vnitřních atributů s vnějšími, koordinace kruhových pohybů horní části těla s kruhovými pohyby spodní části těla – a tohle všechno se odehrává všude, celé tělo je díky tomu uvolněné a hbité.
Cvičení pohybů Pan Gu Tai Ji je způsob fyzické interpretace filosofického principu bytí v harmonii s přírodou a dalších principů čínské filosofie. Lze si všimnout, že když se pohybuje jedna část těla, pohybují se všechny (ostatní části těla). Když se jediná část zastaví, zastaví se všechny. Současně cvičenec zažívá, že v každém pohybu jsou obsaženy pohyby dva: nezávislý pohyb) čtyř končetin (sekundární) a (primární) pohyb pasu, který tyto končetiny vede. Když se individuální forma cvičí správně, pohybu se účastní všechny části těla tím, že opisují kruhové dráhy. Tento jev se podobá naší sluneční soustavě, kde každá planeta obíhá kolem slunce, a je výsledkem toho, že se cvičenec řídí principy a požadavky Pan Gu Tai Ji. Nezáleží přitom na tom, o jak malý pohyb se jedná. Ramena klesají a hlava se drží jako shora zavěšená, a když váha klesá dolů a boky se sníží, vede to k lepšímu zakořenění. Podobá se to způsobu, jak chodí kočka: lehce, hbitě a kontrolovaně – uvolněně, pomalu, jemně a měkce s jasným rozlišením podstatného a nepodstatného – je to spojitý spirálovitý pohyb se vzpřímeným tělem.
Pan Gu Tai Ji prospívá zdraví a slouží i jako bojové umění. Cvičí-li se se správnou kombinací vnitřních a vnějších atributů, bude cvičenec schopný dosáhnout cílů kultivace i (bojového) uplatnění. Díky fyzickým pohybům vedeným mentálním záměrem se mu podaří dosáhnout zlepšení zdraví, posílení imunity, zprůchodnění sítě meridiánů, masáže fyziologických orgánů a zlepšení jejich funkce, zlepšení účinnosti oběhu krve a energie a lepší rovnováhy mezi jinem a jangem těla, to jsou předpoklady pro trénink bojového umění. Jsou-li splněny tyto předpoklady, je člověk schopný tělesné pohyby provádět koordinovaně, jsou plné síly a rovnováhy a vypadají velice elegantně.

]]>
karel.nuhlicek@gmail.com (Karel Nuhlíček st.) Vincent Chu Wed, 17 Apr 2019 10:47:28 +0000
Fang Ning - Proč se Tai Ji Quan jmenuje Tai Ji Quan https://zkusebniweb2.000webhostapp.com/index.php?option=com_content&view=article&id=127:jak-poznat-spravne-taijiquan&catid=40:rzne&Itemid=66 https://zkusebniweb2.000webhostapp.com/index.php?option=com_content&view=article&id=127:jak-poznat-spravne-taijiquan&catid=40:rzne&Itemid=66 A.      Pojmenování tai ji quan

V současnosti mnoho lidí v Číně i mimo ni vyučuje tai ji quan a miliony lidí je každý den cvičí. když se jich však zeptáte, proč se tomuto cvičení říká tai ji quan, řada z nich nezná správnou odpověď. Někteří řeknou, že je to proto, že jeho pohyby jsou pomalé. Je sice pravda, že pomalé pohyby jsou jednou z charakteristik cvičení tai ji quan, ovšem pomalé pohyby nejsou jediným důvodem, proč se tai ji quan takhle nazývá.

Proč vůbec tuto otázku kladu? Protože tai ji quan je jedním z pokladů Čínské kultury a klenotem mezi tradičními Čínskými bojovými uměními. Je to umění, kterému se člověk věnuje každodenně po celý svůj život. Je však nezbytné přijít na to, proč se toto cvičení jmenuje tai ji quan a jestli adept skutečně cvičí tai ji quan nebo nikoli? A je to vůbec důležité?

Obecně vzato, jsou jména věcí klíčem k jejich nejvlastnější podstatě. Jestliže tedy nějaké označení náležitě nevysvětlíme nebo přesně nevymezíme, není snadné dospět ke správnému porozumění, co jmenovaná věc doopravdy je. Témata, jimiž se tu zabýváme, mohou být matoucí a bylo by obtížné je objasnit, pokud se vysvětlení názvu tai ji quan vyhneme. Smyslem pojmenování je, že nám má pomoci porozumět tomu, čím daná věc je a její pravé povaze. Jinak by si například lidé mohli plést sklo a diamanty. Poněvadž se tedy toto umění nazývá tai ji quan, musíme zřejmě zjistit, co je to tai ji, a jaký je vztah mezi tai ji a tai ji quan.

Takže nejdřív ze všeho, „pěst“ se čínsky řekne quan. Znamená to také styl bojového umění jako v případě Tai ji quan, Shaolin Quan, Quan Tygra a Draka, Quan Bílého Jeřába, atd. Spojení tai ji pochází z taoistické tradice. Tai ji souvisí s představou, že „wu ji se mění v tai ji.“ Wu znamená „nic, žádný,“ ji znamená „konec.“ Wu ji doslova znamená „bez konce,“ nebo „bez omezení.“ V taoistické kosmologii wu ji označuje stádium prvotního chaosu. Tento chaos wu ji představuje stav mlhavé rozprostraněnosti bez ohraničení prostoru či času; je to stav temnoty, v němž se dosud nepročistila jin ani jang. Z tohoto chaosu wu ji vznikl náš současný kosmos i vesmír. V porovnání s chaosem má náš kosmos určitá prostorová a časová omezení, i když z lidského hlediska se zdá, že je v prostoru i v čase téměř nekonečný. „Deset tisíc věcí“ ve vesmíru se dělí na jin a jang, negativní a pozitivní, noc a den, ženské a mužské atd. Tai ji je zárodečný stav vesmíru, okamžik, kdy se jin a jang začaly oddělovat. Toto je pravý význam tai ji. Tai čínsky znamená „největší,“ ji znamená „mez.“ Tai ji znamená „nejzazší mez“ jak v prostoru, tak i v čase. Je nepředstavitelně ohromné, ale pořád existují slova, jimiž je lze popsat a proto má i omezení. Naproti tomu wu ji je neomezené a nemá konce. Nemá smysl v něm hovořit o prostoru ani o čase a proto se mu říká chaos.

Tai ji odpovídá i pohledu západní filosofie na kosmologii. Ve fázi chaosu wu ji došlo pod vlivem jakési inteligentní síly k ohromnému výbuchu, který vytvořil vesmír a veškerá nebeská tělesa. Dnešní vědci tuto ohromnou událost nazývají Big Bang. Tento úkaz doložený současnou vědou je v souladu se starým taoistickým rčením, „tai ji pochází z wu ji.“ Když mluvíme o tom, že tu nesmírnou explozi, při níž vznikla veškerá tělesa ve vesmíru, způsobila nějaká „inteligentní síla,“ může čtenáře udivit, proč požívám právě tuto formulaci. Vychází to z pozorování, že důsledkem počátečního výbuchu jsou  konkrétní oběžné dráhy nebeských těles, která při něm vznikla. Měsíc například obíhá kolem Země, Země okolo Slunce a všechny planety v naší sluneční soustavě se kolem Slunce pohybují rovnoměrně a uspořádaně po pravidelných drahách. Můžeme tedy říci, že k tomuto jevu nedošlo náhodou. Pro srovnání se podívejme, co se odehrává, když se dnes u nějaké budovy provádí řízená demolice. Fungování kosmu je ovšem samozřejmě daleko komplikovanější a náročnější než taková demolice. To je jeden z důvodů, proč předpokládám existenci nějaké inteligentní síly.

V tomto článku se ale nezabýváme astrofyzikou. Mluvíme tu spíš o tělesném cvičení, které je založeno na pohybech nebeských těles a o vztahu mezi těmito pohyby, pojmem tai ji quan a jeho významem.

 

B. Vlastnosti a vznik tai ji quan

Tai ji quan je dílem dávných čínských mudrců a vyvinul se z pozorování pravidelného nepřetržitého kruhového pohybu nebeských těles. Vznikl jako cvičení určené k posílení lidského zdraví ale také jako umění sebeobrany. Jako bojové umění zahrnuje propracovanou filosofii, fyziologii a dynamické bojové aspekty. Pohyby v tomto druhu bojového umění se musejí podobat pravidelným otáčivým pohybům Slunce, Měsíce a Země: jeden oběh za druhým, plynule a neustále, bez přerušení a náhlých změn. Z jin se stává jang a z jangu jin v permanentním procesu vzájemné přeměny. Dokud se nějaká část pohybuje, žádná z ostatních se nezastaví. Tai ji quan napodobuje pravidelný cyklický pohyb nebeských těles a je tedy ve shodě s představou, že lidské tělo je mikrokosmem v (makro) kosmu. V tomto cvičení jde tedy o soulad s rytmem a směřováním vesmíru a proto se také nazývá tai ji quan.

Pokud jde o vlastní cvičení tai ji quan, nejdříve stojíme v nehybném postoji a chystáme se začít. Tomu se říká pozice nebo postoj wu ji. Potom se dáme do pohybu: od začátku se pohybujeme pomalu, cyklicky a nepřetržitým pohybem doprava a doleva, nahoru a dolů, vpřed i vzad. Naše ruce, nohy a tělo se začnou vymezovat jako jinové  a jangové prvky a to se pak označuje jako cvičení či hra tai ji.

Výše uvedené úvahy můžeme shrnout do následujících charakteristik spolu se závěrem, že pokud se nějaké bojové umění nazývá tai ji quan, mělo by je splňovat:

  1. Cvičení jako celek se musí sestávat z kruhových pohybů.
  2. Tyto kruhové pohyby musejí připomínat pohyb Slunce, Měsíce a Země: jsou pomalé, uvolněné, nepřetržité a kruhové bez jakýchkoli zastavení nebo zrychlení (s výjimkou začátku, konce a pozice „zkřížených rukou“ použité k propojení oddílů).
  3. Tyto kruhové pohyby musejí být tvořeny stále dalšími kruhy. Kruhy jsou propojeny zase kruhy, vršek a spodek se pohybují společně a vzájemně se následují. Když se pohne jedna část, není žádná jiná část nehybná. Všechny součásti se pohybují koordinovaně jako jediný celek.
  4. V rámci těchto kruhových pohybů musí docházet k neustálé vzájemné přeměně jin a jangu. Jin se pozvolna mění v jang a jang se plynule mění v jin bez jakýchkoli náhlých změn tak, jak je to znázorněno na diagramu tai ji.
  5. Tyto kruhové pohyby se jako základním principem musejí řídit maximou taoisty Lao C´: „Soustřeď svou mysl a dýchej jemně jako dítě… S extrémní měkkostí svobodně cválej extrémní tvrdostí světa. (TTT 10, 43 – chicheng – svobodně, nezadržitelně cválat, má té  ??p??@@@ící malé dítě. Čím je člověk měkčí, tím snáze se rozhojňuje jeho životní energie; v pohybech proto nesmí být znát ani ta nejmenší známka tvrdosti. Hlavním cílem praktikování tai ji quan je totiž omlazení a posílení zdraví.
 

C. Historie tai ji quan

To, co následuje, jsou dějiny tai ji quan tak, jak se ústně předávají z generace na generaci. Tai ji quan pochází od taoistického kněze Zhang Sanfenga z Wudangských hor. Od něho přešlo k Wang Zhongyemu, který je předal Jiang Faovi. Jiang Fa je dále předal Chen Changxinovi ve vesnici Chen. Chen Changxin je poté předal Yang Luchanovi. Chen Changxin ve svém životopise píše o tom, že své umění získal od svého sifu Jiang Faa. Ve své autobiografii vypráví historii tai ji quan tak, jak jsme uvedli výše. Tvrdí, že své umění nezískal od své rodiny, jež si na ně činí nárok. (Jiang Fa byl pochován ve vesnici Chen bez patřičné úcty a bez formálního hrobu.) Existuje i odlišný styl bojového umění vytvořený Chen Puem z první generace rodiny nazývaný Hong Quan. Hong Quan je vnější bojové umění a proto se v jeho formě často objevuje tvrdost.

Skutečné tai ji quan je vnitřní bojové umění, v jehož cvičeních se nikdy neobjevuje tvrdost, ale pouze jemné a měkké kroužení a patří k wudangské ortodoxní škole. Dvě nejslavnější školy bojového umění v Číně jsou Shaolin a Wudang. Lidé často žasnou nad tím, jak může tai ji quan zakazovat jakékoli projevy tvrdosti, a přesto být účinným bojovým uměním a také se diví, proč jenom tak málo z těch, kteří tai ji quan cvičí, má skutečné gong fu. Abychom na tyto otázky odpověděli, musíme si nejdříve uvědomit, že tai ji quan je drahocenný klenot mezi čínskými bojovými uměními, a že jsou v něm skryta určitá tajemství. Toto umění již bylo téměř ztraceno, a aby mu člověk skutečně porozuměl, musí studovat se skutečným pokračovatelem linie wudangské ortodoxní školy (ovšem ne každý takový pokračovatel má skutečné gong fu. Pak může zjistit, co je pravé tai ji quan a že toto vnitřní bojové umění vyžaduje nesmírně dlouhý trénink. Pak porozumí rčení z Klasické knihy o tai ji quan, „Z extrémní měkkosti je pak možné dosáhnout extrémní tvrdosti.“

Zhang Sanfeng byl významný taoistický nesmrtelný a znovu se zrodil v rakvi už během vlastního pohřebního obřadu. Jeho žáci zaslechli z rakve hlasité zvuky, otevřeli ji a zjistili, že je naživu. Když se o tom doslechl tehdejší císař, poslal lidi, aby ten příběh prozkoumali. Poté se hora Wudang a tamější škola proslavily a císař poslal 300 000 dělníků, aby přestavěli wudangský taoistický klášter a mnichy, aby Zhang Sanfenga uctívali po dobu příštích deseti let. Toto všechno včetně příběhu o Zhang Sanfengově znovuzrození bylo formálně zaznamenáno v oficiálních dějinách dynastie Ming.

Klasická kniha o tai ji quan obsahuje veškeré důležité teorie tai ji quan, které nikdo předtím nezformuloval. Na konci se v ní praví, „Toto pojednání nám zanechal prapředek sifu Zhang Sanfeng a jeho účelem je umožnit, aby všichni hrdinové světa dosáhli opětovného mládí a dlouhověkosti, a ne jen malicherný cíl bojové dovednosti.“ Uprostřed vlády dynastie Qing Jang Luchan mistrovsky ovládl gong fu tai ji quan a byl pozván do Pekingu, kde porážel všechny vyzývatele a získal si velké renomé jako „Neporazitelný Jang.“ Luchan, jeho syn a vnuk a jejich skvělé bojové dovednosti poté tai ji quan proslavili po celé Číně a později i na celém světě.

 

D. Pravé a falešné tai ji quan

Jakmile jsme vstřebali a pochopili výše uvedené informace, mohli bychom říci následující:

a.       Pokud pohyby postrádají plynulost a nejsou kruhové, pak se nepodobají pohybům nebeských těles a dané cvičení tedy není pravé tai ji quan a nemělo by se takto označovat. Zhang Sanfeng v Klasické knize o tai ji quan říká, „Forma by měla být uhlazená, bez náznaků nevyváženosti, a plynulá bez jakýchkoli přerušení.“ Poukazuje na to, že mezi kruhovými pohyby tai ji quan nesmí být žádný pohyb, který kruhový není, a že tyto pohyby ani nesmějí být jednou rychlé a jindy pomalé. Upozorňuje také, že v těchto kruhových pohybech nesmí docházet k žádnému přerušování. Střídání rychlých a pomalých pohybů by totiž znamenalo nespojitost a nepravidelnost a takové pohyby se samozřejmě nepodobaly plynulým, rovnoměrným a kruhovým oběhům Slunce, Měsíce a Země. Jakmile tedy někdo provede útok nebo jiný úder prudce nebo třeba hlasitě dupne na podlahu, přestanou být kruhové pohyby formy plynulé a rovnoměrné a cvičenec se přestává řídit zásadami tai ji quan. Měl by to okamžitě opravit. Pokud ovšem něco z toho – rychlé údery, hlasitá dupnutí, někdy rychlé a jindy pomalé pohyby, náhlé výpady nebo prudká zastavení – nejsou důsledkem chyb cvičence, ale jsou ve formě předepsány, potom se rozhodně nejedná o pravé tai ji quan. Je to v rozporu s principem „žádný nedostatek, žádný přebytek ani prázdnota, žádná přerušení ani náhlé výpady.“

b.      Pokud se nějaká část těla pohybuje, ale ostatní části ji nenásledují a všechny dohromady se nepohybují harmonicky jako jediný celek – například když se vršek pohybuje a spodek ho nenásleduje, třeba když horní část těla udeří a nohy a pas se nepohybují (koordinovaně) ve směru tohoto úderu – pak to není v souladu s principem tai ji quan, že pokud se pohne jedna část, musejí se v souladu s ní pohybovat i všechny ostatní. Pokud k tomu u nějakého cvičence dojde, měl nebo měla by okamžitě přistoupit k nápravě. Znovu ovšem opakuji, že pokud je takový pohyb pevnou součástí formy, není taková forma skutečné tai ji quan a neměla by se tai ji quan nazývat. Totéž platí také, pokud pohyby nejsou kruhové a spojité jeden kruh za druhým, pokud všechny kruhy nejsou navzájem propojeny.

c.       Jestliže pohyby nejsou spojité, takže se jinová složka nemůže měnit v jangovou a jangová složka v jinovou a pokud není rozlišeno podstatné a nepodstatné*, pak se tyto pohyby neřídí zásadami tai ji quan. Například pohyb „ruce jako oblaka“ se správně provádí tak, že spodní část těla je v „postoji jezdce,“ ruce se spojitě pohybují v kruzích zprava doleva a zleva doprava. Nohy a ruce se přitom hýbou synchronně, střídavě a přitom uvolněně, váha těla se neustále přenáší v souladu s kruhovými pohyby rukou. Vzájemné proměny jin a jangu a podstatného a nepodstatného neustávají, a když se pohybuje jedna část, není žádná z ostatních v klidu. To je pravé tai ji quan.

* Anglicky substantial a insubstantial. Substantial znamená mj. silný, pevný, ovšem poukazuji i k latinskému substanceesence, podstata, tedy to, co stojí pod – opora.

Pokud například někdo naopak cvičí pohyby tai ji quan v „postoji jezdce,“ ale nepřenáší váhu těla neustále z jedné strany na druhou a strnule v „postoji mrtvého jezdce“ sedí s vahou rovnoměrně rozloženou mezi oběma chodidly, zatímco jeho ruce se nahoře čile pohybují, pak se pohybuje pouze horní část jeho těla, zatímco spodní je nehybná. To zjevně principům tai ji quan odporuje.  A to z následujících důvodů:

 

1.       U nohou se nerozlišuje mezi jangovou a jinovou složkou ani mezi podstatným a nepodstatným. Obě nohy naopak rovnoměrně podpírají tělesnou hmotu. To je dvojí zatížení neboli „dvojí opora.“ Jestliže nohy neoddělují podstatné a nepodstatné, pak není dodržena zásada tai ji quan o rozlišování jin a jangu.

2.       Když je cvičenec v nehybné „pozici jezdce“ a tělesná váha je neustále beze změny na obou nohou a pokud se spodní část těla nepohybuje v souladu s pohyby horní poloviny těla, pak to porušuje princip tai ji quan, že pokud se pohybuje jedna část, všechny ostatní se pohybují spolu s ní.

3.       Klasická kniha o tai ji quan říká, „(Vnitřní energie qi) je zakořeněna v chodidlech, prochází nohama, je řízena z pasu a nakonec putuje zády do paží a konečků prstů. Když přemísťujete qi z chodidel do pasu, tělo musí pracovat tak, jako by všechny jeho součásti byly jeden celek.“ Pokud je tělesná váha neustále rovnoměrně rozložena mezi obě nohy, nedochází ke spojení mezi vahou v chodidlech a vahou v dlaních. To je v naprostém rozporu se zásadou jediného celku v tai ji quan.

 

Pokud se ve formě vyskytují některé z těchto jevů – dvojí opora, ztráta koordinace mezi vrchní a spodní částí těla, pohyb jediné části těla, zatímco ostatní jsou v klidu – pak takové cvičení zjevně není pravé tai ji quan a nemělo by se tak nazývat.

d.      Je-li ve formě nějaký náhlý prudký pohyb jako třeba výbušný úder projevující tvrdost a sílu, pak takový bojový prvek naruší plynulé, rovnoměrné a kruhové pohyby tai ji quan. Je to naprostý protiklad k Lao C´ho krédu „jemný jako děcko,“ a „z krajní měkkosti.“ Pokud je ve formě takový pohyb dávající najevo sílu a tvrdost, zřejmě to tyto zásady porušuje. Pak toto cvičení samozřejmě není skutečné tai ji quan a nemělo by se tai ji quan nazývat.

e.      Poslední a nejdůležitější bod se týká dýchání. Jak již bylo řečeno, je tai ji quan nejvytříbenější esencí pozorování starých čínských taoistů týkajících se vztahu přirozeného fungování lidského těla a nebeských těles. Chceme-li to objasnit, musíme výkladu této představy věnovat trochu času. Dávní adepti taoismu věděli, že stáhnout se z běžného života do prostředí bez vnějších rušivých vlivů za účelem cvičení a meditace tělu nesmírně prospívá. Chápali také, že při meditaci v sedě je lepší dýchat zhluboka, klidně, pomalu a jemně. Proto Lao C´ ve svém Tao Te Ting říká, „Dokážeme soustředit mysl a dýchat jemně jako dítě?“ V průběhu let taoisté zjistili, že po dlouhých hodinách sezení v meditaci je vhodné provádět určitá tělesná cvičení, aby se předešlo stagnaci qi v těle. Tomu se často říká „dynamické a statické cvičení.“ Ale jak se mají tyto „dynamické“ tělesné pohyby provádět? Staří taoisté se učili tajemstvím dlouhověkosti zkoumáním toho, jak je svět kolem nich přirozeně uspořádán. Zjistili, že ty nejlepší postupy vycházejí z pozorování nebeských těles a cyklických pohybů Slunce a Měsíce. Proto nás spisy mnohých taoistů nabádají k využití této informace. Například jeden ze šesti nesmrtelných Lu Dongbing ve svém slavném „Článku o stu verších,“ říká, „Pozorujte Nesmírné Tao Nebes (spořádání vesmíru, oběhy Slunce a Měsíce) a následujte působení Nebes.“ (Tao v čínštině znamená „cestu“ nebo „směřování“ a zde označuje uspořádání a zákonitosti přírody.)

Staří taoisté zjistili, že to, že srpek měsíce někdy ukazuje vzhůru a jindy dolů, je důsledkem vzájemných proměn jin a jangu. Zacházeli s vlastním tělem tak, aby takový pohyb napodobovalo; přišli také na to, že tyto pomalé a rovnoměrné kruhové pohyby lze nejlépe sladit za pomoci hlubokých, klidných a dlouhých dechů obvykle spojovaných s meditací vsedě (někteří adepti taoismu dokonce techniky meditace vsedě přizpůsobovali měsíčním fázím). Proto i rané poučky tai ji quan vybízely cvičence, aby koordinovali svůj dech a pohyby. Techniky sladění dechu s pohyby tai ji quan dnes už mnoho lidí necvičí, protože je obtížné je provádět správně a bez chyb. Bez správného předání to může cvičencům ublížit a vést ke špatnému konci. Na začátku klasické knihy o tai ji quan se praví, „Jakmile se začnete hýbat, celé tělo musí být lehké a pružné. Každá část vašeho těla musí být propojena s každou další částí těla. Vnitřní energie by se měla rozepnout a rozvibrovat jako údery do bubnu. Duch by měl být soustřeďován směrem do centra vašeho těla. (Zhang Sanfenga cituji z: Liao: Klasické Tchaij-Ťi, Pragma).“ Myslí se tím, že rytmus dýchání by měl být koordinován s pohyby.

Další možný přístup je dýchání nevěnovat pozornost. Důraz se klade na plynulé, pravidelné kruhové pohyby a ústa jsou přitom jakoby zavřená, ale přitom jakoby zavřená nebyla. Dech se časem zpomalí, stane se pravidelným, zklidní se a sám od sebe se přirozeně sladí s pohyby. Tento postup je zdraví prospěšný a nemá na cvičence žádný negativní dopad. Proto je to ta nejběžnější technika, kterou dnešní cvičenci tai ji quan používají. Nedoporučuje se ovšem, aby ve formě byly jakékoli silné, důrazné a nenadálé dopady nebo údery, které by poklid pomalého uvolněného dýchání narušovaly, ani jakékoli jiné prudké pohyby, které se spojitými přirozenými kruhovými pohyby neladí. Pokud člověk pravidelně tímto způsobem cvičí tai ji quan, přináší mu to spoustu žádoucích účinků na jeho zdraví. Jedním z takových viditelných jevů je pocení; při cvičení tai ji quan dochází k pocení, aniž by se přitom zvýšil srdeční tep a adept se vyčerpával. Pokud správně uplatňujete tyto zásady tai ji quan – když se pohybuje jedna část, žádná jiná není v klidu, celé tělo se pohybuje jako jediný harmonický celek a dech je pomalý a pravidelný – vede to k tomu, že krev hladce proudí do všech zákoutí těla a nesmírně prospívá všem vašim fyziologickým systémům.

Pokud jsme vstřebali výše uvedené informace, je nám jasné, že pokud se při cvičení tai ji quan horní část těla nepohybuje v souladu se spodní, a pokud cvičenec provádí prudké údery, pak všechny tyo pohyby nejen porušují princip, že když se jedna část pohybuje, žádná jiná není v klidu a že se horní a spodní části těla musejí vždycky pohybovat ve vzájemném souladu, ale nerespektují ani zásadu, dýchej „mírně jako děcko.“ Chceme-li zprudka udeřit, musíme kvůli tomu zadržet dech. Takový pohyb evidentně porušuje princip „soustřeďte mysl a dýchejte mírně jako dítě.“ Pohyby, které jsou jednou pomalé a jednou rychlé, způsobují, že vnitřní dech není pravidelný ani plynulý, ale že je střídavě napjatý a uvolněný. To překáží a brání plynulému dýchání a odporuje to Lao C´eho maximě, „soustřeďte mysl a dýchejte jemně jako děcko.“ Význam dechu chápou všechna čínská bojová umění. V komunitě těchto umění se traduje, „Navenek cvičte, abyste posilovali šlachy, kosti a kůži; uvnitř cvičte, abyste posílili dech.“ Když pochopíme, že Lao C´eho krédo „soustřeďte mysl a dýchejte jemně jako děcko“ je nejdůležitější zásadou dýchání v tai ji quan, snadněji porozumíme skutečnému tai ji quan, jehož tvůrcem byl Zhan Sanfeng i tomu, čím se odlišuje od jiných cvičení, postavených na nepravidelném rytmu dýchání. Jestliže nějaké cvičení obsahuje některé z popsaných nepravidelných pohybů, nejedná se o pravé tai ji quan a nenáleží k ortodoxní wudangské škole.

 

Pokud výše rozebraným principům tai ji quan porozumíme, měli bychom být schopni říci, co je a co není skutečné tai ji quan.

 

]]>
karel.nuhlicek@gmail.com (Karel Nuhlíček st.) Různé Tue, 17 Nov 2009 17:02:39 +0000
Pojednání o neigong https://zkusebniweb2.000webhostapp.com/index.php?option=com_content&view=article&id=96:pojednani-o-neigong&catid=36:vincent-chu&Itemid=47 https://zkusebniweb2.000webhostapp.com/index.php?option=com_content&view=article&id=96:pojednani-o-neigong&catid=36:vincent-chu&Itemid=47 Pojednání o Neigongu
(Vincent Chu, přeložil Honza Janout)

Každý pokročilý trénink v čínských bojových uměních vyžaduje Neigong dovednost (vnitřní práci) jako základ. Každý, kdo se zajímá o to, aby dosáhl vyšších dovedností, musí strávit hodně času tréninkem této neigong metodiky, aby podpořil lepší cirkulaci qi (čchi) a vypěstoval více qi. Tato qi není taková, jak ji někteří lidé chápou (jako vzduch, který člověk dýchá), ale qi je zde chápána jako energie, která je umístěna uvnitř těla a je v těle zodpovědná za jeho fyziologické funkce. Odborníci na bojová umění často říkají: „Vnější trénink je pro posílení šlach, vazů a kostí. Vnitřní trénink je aby se posílila qi“. Tato qi se dokáže pohybovat v těle sama. Při tréninku neigong se snažíme manipulovat s qi na základě toho, že qi můžeme ovládat svým záměrem (myslí). Když je záměr aktivní a pohybuje se, je také qi v pohybu. Když se záměr zastaví, qi se zastaví. Když je záměr v nějakém místě, je tam také qi. Je to to, co mají odborníci na mysli, když říkají: “Záměr (mysl) je generál a qi je voják“. Když je tato qi využitelná pro manipulaci, cvičící již naplnil podmínky neigong tréninku. Jak můžeme použít tuto qi v technikách bojových uměních? To nás přivede k tréninku Kaigong (vnější práce).

V rámci praxe bojových umění však nestačí, abychom dokázali vypěstovat více qi a zlepšili její cirkulaci. Lidé musí být schopni manipulovat s touto qi tak, aby poháněla (podporovala) bojové techniky. Kompletní práce při tréninku bojových umění vyžaduje dva kroky (stupně): pohybová a statická cvičení (nebo také vnější a vnitřní cvičení). Metodika tohoto tréninku zahrnuje nejdříve akumulaci qi a potom přeměnu qi na Nei Jing (vnitřní sílu) pomocí její koordinace s bojovými technikami. Tuto metodiku tréninku, která zahrnuje rychlé a nenadálé (neočekávané) fyzické pohyby někteří nazývají Kaigong a jiní Fa Jing. Je to kombinace náhlých a rychlých pohybů se záměrem (myslí) a qi. V praxi je tato metoda často prováděna na základě principu, kterému se mezi cvičícími čínkých bojových umění říká „Teorie šesti harmonií“. Tato se rozděluje na tři vnitřní harmonie a tři vnější harmonie. Tři vnitřní harmonie jsou: mysl je v harmonii se záměrem, záměr je v harmonii s qi a qi je v harmonii se sílou – uplatňujeme a provádíme v rámci tréninku Neigong. Tři vnější harmonie jsou: ramena v harmonii s kyčlemi, lokty jsou v harmonii s koleny a ruce jsou v harmonii s chodidly – uplatňujeme a provádíme v rámci tréninku Kaigong. Jinými slovy, metoda rozvoje neijing zahrnuje speciální dýchací techniky kombinované s cílem určitého fyzického pohybu tak, že výsledek tohoto provedení je koncentrovaný a silný. Protože toto provedení zahrnuje záměr (mysl), qi a sílu, výsledek je často tak mohutný, že je pro diváka těžké tomu uvěřit.

Po celou dobu praxe neigong, praktikující pomalu zlepšuje a rozvíjí svoje tělo pro optimální provedení, které má pak za následek dobrý svalový tonus, tělo plné živé (pružné) neijing neboli vnitřní síly, tělo, které je bez ztuhlosti (strnulosti) a je v něm odstraněna veškerá hrubá síla. Tato vnitřní síla neijing je výsledkem tréninku Neigong a Kaigong vedeného podle Teorie šesti harmonií. Když člověk použije tuto vnitřní sílu (neijing) na lidské tělo, je měkká jako bavlna, jestliže je to tělo uvolněné; když je v napětí, je síla tvrdá jako ocel.

Z vědeckého pohledu může člověk rozumět neijing jako síle vyplývající z cirkulace krve a qi. Z hlediska aplikace je tato síla vedena záměrem (myslí). Qi a krev plynou v určitém směru, jsou koordinovány s konkrétním pohybem a jsou dovedeny do určitého bodu. Nebo jinak řečeno, qi je zpočátku nezaměřená (neusměrněná), pak se stane více soustředěnou a nakonec bude soustředěná a koncentrovaná. Když qi následuje instrukce záměru do určité oblasti těla a potom je vydána (vypuštěna) vně těla prostřednictvím rychlého a náhlého fyzického pohybu, stane se qi vnitřní silou (neijing). Ta je pak schopna způsobit vážné poranění protivníka. Samozřejmě, tento celý proces musí zahrnovat nějakou svalovou kontrakci (stažení, svalové napětí), ale základní součást neijing pochází z funkce (schopnosti) záměru vést qi a krev. Odborníci na bojová umění často říkají: “Je snadné trénovat Kai Gong, ale je obtížné trénovat Nei Gong“. Právě trénink Neigongu je obtížný vzhledem k nesnadnosti akumulace a cirkulace qi. Trénink Kaigongu je snadnější, jelikož jeho projevy jsou konkrétní a hmatatelné. Člověk je může vidět, dotknout, lze je upravovat a snáze zvládat principy, metodiku a teorii. Na druhé straně, akumulace a cirkulace qi je nehmatatelná a těžko postižitelná. Člověk qi nemůže vidět nebo se jí dotýkat a její uvědomování závisí na citlivosti (uvědomění) jedince, které je pro některé lidi obtížné poznat. Proto je trénink neigongu obtížný. Naše myšlení a uvažování je velice aktivní. Obecně platí, že se v naší mysli objevuje najednou mnoho myšlenek (nápadů, plánů, záměrů). Další myšlenka se objeví v mysli ještě předtím, než ta předcházející zmizí. Je tedy velmi obtížné se zastavit a být klidný. Základní podmínkou a požadavkem v tréninku neigongu je právě klid a ztišení. Jedině v podmínkách klidu a ztišení je člověk schopen se koncentrovat na záměr a držet cirkulaci qi a krve uvnitř těla. Proto právě koncentrace a soustředění rozhodují o kvalitě neigong tréninku. Jestliže člověk má mnoho myšlenek v mysli najednou a není schopen se soustředit, pak qi bude omezená a bude obtížné ji sjednotit a cirkulovat. Takový výsledek pak nebude dobrý. Abychom zlepšili soustředění a koncentraci, musíme být trpěliví a vytrvalí a musíme odstranit všechny rušivé podněty a pokušení a musíme v rámci tréninku strávit velkou část času praktikováním statických cvičení nebo také meditačních cvičení. Mezi obvyklá a častá meditační cvičení patří meditace v sedě nebo ve stoje. Cílem a záměrem meditace v sedě je kultivovat a rozvíjet mysl, qi a ducha. Cílem meditace ve stoje je formovat a připravit tělo (dostat ho do dobré kondice) a zlepšit cirkulaci a akumulaci qi. Cílem tohoto neigong tréninku je získat lepší cirkulaci qi tak, aby mohla být akumulována (soustředěna), sjednocena, mobilizována (rozpohybována) a koordinována s fyzickými pohyby a tím aby bylo vytvořeno více vnitřní síly (neijing). V rámci manipulace a práce s qi je záměr (mysl) tou nejdůležitější složkou. Čím silnější je záměr, tím je také lepší (silnější) výsledek. Proto každý pokročilý trénink bojových umění často zdůrazňuje rozvoj a kultivaci záměru. Práce na kultivaci záměru není jen otázkou dní, ale roků pravidelného cvičení. Proto musí mít člověk ve svém tréninku důvěru, trpělivost, vytrvalost a houževnatost. 

]]>
nuhlicek.karel@gmail.com (Administrator) Vincent Chu Mon, 03 Aug 2009 15:49:02 +0000
Solový dril a bojové umění https://zkusebniweb2.000webhostapp.com/index.php?option=com_content&view=article&id=94:solovy-dril-a-bojove-umni&catid=36:vincent-chu&Itemid=47 https://zkusebniweb2.000webhostapp.com/index.php?option=com_content&view=article&id=94:solovy-dril-a-bojove-umni&catid=36:vincent-chu&Itemid=47
 

Často se říká, „Mistrně zvládnout jednu techniku je lepší, než se učit tisíc technik.“ Poukazuje se tím na význam osvojení si konkrétních dovedností. Toho se obvykle dosahuje cvičením sólového drilu.

„Trénink sólového drilu“ označuje opakované cvičení stejného pohybu a jeho variací s ohledem na jeho bojové využití. Každý jednotlivý pohyb by se měl cvičit do té doby, dokud nedojde k naprostému zvládnutí provádění této techniky v jejích aplikacích a variacích, využívání síly a jejího načasování. Když se opakovaně cvičí stejná věc, může to někoho nudit, ale adepti bojového umění musejí takovému tréninku věnovat pozornost. Toto cvičení hraje velice významnou úlohu pro rozvoj dovedností cvičence.

Hodně lidí věnovalo tréninku bojových umění celá desetiletí svého života. Naučili se různé styly, pěstní formy i formy se zbraněmi. Když se ovšem tito lidé dostanou do střetu, který si říká o uplatnění bojového umění, nevědí, co mají dělat. Je to hlavně kvůli tomu, že všechen čas trávili studiem složitých figur nebo forem. Ani chvilku nevěnovali tomu, aby strávili to, co se naučili, například aplikacím každého jednotlivého pohybu, jeho načasování, rychlosti a použití síly.

Formy a figury jsou sice výsledkem zkušeností mnoha lidí, ale jejich hlavní funkce je v tom, že mají cvičencům pomoci, aby si určité techniky zapamatovali, mají přispívat k zajímavosti tréninku a rozvíjet rovnováhu a koordinaci. Formy s sebou také nesou řadu nevýhod a omezení. Ve složitých figurách je řada zavádějících pohybů, protože se u pohybů vyžaduje spojitost a na formu se kladou nároky jako na umělecké představení. Určité pohyby vlastně nemají pro bojové uplatnění vůbec žádný význam. Určitý pohyb se často objevuje pouze na jednu stranu, nalevo a nikoli napravo, vpředu a ne vzadu, nahoře a už ne dole. Aby se ve figurách zachovaly plynulé, přirozené a ladné přechody, doplňují se spoustou pohybů, které jinak nemají žádný účel. Některé pohyby kladou důraz na pružnost těla, na koordinaci a mrštnost, nebo zvyšují náročnost prováděných pohybů spolu s tím, jak se forma rozvíjí. To často neumožňuje všechny bojové techniky a aplikace rozeznat. Ale fakticky vzato: K tomu, aby člověk ve střetnutí zvítězil a protivníka porazil, potřebuje jenom rychlost a silný úder.

Některé figury jsou velice krátké a dovolují cvičenci provést jednotlivé pohyby v daném čase vícekrát. Přesto je vždy lepší, když člověk může cvičit každý pohyb zvlášť. Když adept cvičí každý pohyb samostatně a odděleně, lépe porozumí jeho bojové funkci. Aby tedy úplně pochopil bojové aplikace daného pohybu a jeho variace, musí cvičenec trénovat každý pohyb zvlášť. Nácvik těchto jednotlivých pohybů se nazývá trénink sólového drilu.]]>
nuhlicek.karel@gmail.com (Administrator) Vincent Chu Mon, 03 Aug 2009 15:48:35 +0000
Co je to sólový dril https://zkusebniweb2.000webhostapp.com/index.php?option=com_content&view=article&id=93:co-je-to-solovy-dril&catid=36:vincent-chu&Itemid=47 https://zkusebniweb2.000webhostapp.com/index.php?option=com_content&view=article&id=93:co-je-to-solovy-dril&catid=36:vincent-chu&Itemid=47
 

Sólový dril je dynamické qigongové cvičení spojující princip Fa Jing s aplikacemi konkrétních pohybů individuální formy tai ji quan. Navazuje na trénink Zhan Zhuang. Smyslem tohoto cvičení je výboj energie nashromážděné cvičením Zhan Zhuang během provádění nějakého tělesného pohybu. Vztah mezi cvičením Zhan Zhuang a cvičením sólového drilu je takový, že trénink Zhan Zhuang je metoda shromažďování síly, aby všechny tělesné orgány zesílily a byly plné energie, a trénink sólového drilu je metoda používaná k uvolnění síly skrze některé z těchto tělesných orgánů. Proto se zkušenější cvičenci obvykle zaměřují na vnitřního a vnějšího cvičení. Pokud se důraz klade pouze na cvičení Zhan Zhuang, nebude cvičenec schopen sílu efektivně vydávat mimo tělo. Pokud se naproti tomu klade důraz pouze na cvičení sólového drilu, není pro výboj dostatek energie. Za roky svého učení jsem to pozoroval u mnoha lidí, kteří sílu měli, ale nevěděli, co s ní. Cvičení Zhan Zhuang i sólového drilu jsou tedy důležité aspekty systému tai ji quan jako bojového umění. Při shromažďováním síly cvičením Zhan Zhuang a jejím vypouštění při sólovém drilu je postup totožný jako při pohybu těla ze statického do dynamického stavu, čili jinak řečeno z „wu ji do tai ji.“ Zvládnutí tohoto přechodu je tedy pro všechny cvičence velice důležité, i když obtížné. Vyžaduje zcela určitý typ osobnosti. Podle mé vlastní zkušenosti při tom uspějí disciplinovaní, přesvědčení, inteligentní, trpěliví a vytrvalí lidé. Mimo shromažďování síly cvičení Zhan Zhuang také prospívá tělesnému stavu cvičence. Tuto skutečnost ovšem mnozí cvičenci přehlížejí, dokud se nepustí do fyzicky náročného cvičení sólového drilu. Pokud se člověk při cvičení Zhan Zhuang po několika minutách cítí osvěžený a plný energie, je to znamení, že je připraven začít se sólovým drilem.

Při cvičení sólového drilu by se člověk měl řídit pravidly „raději pomalu než rychle,“ a „raději plynule než kvapně,“ aby tak předešel riziku tělesného poranění. Nejdříve se pracuje s velkými a pomalými pohyby. Později se pracuje s malými rychlými pohyby plnými síly. Pokud se člověk řídí tímto návodem, dokáže porozumět všem přeměnám síly v těle a podle toho může provádět tělesné pohyby.

Cvičení sólového drilu se cvičení Zhan Zhuang podobá v několika významných ohledech. 

1) Je velice náročné na tělesnou výdrž a duševní soustředění. Proto by měl každý od počátku počítat s tím, že bude zažívat nejrůznější nepříjemné pocity a nudu. 

2) Veškeré pohyby jsou vedeny záměrem a nikoli fyzickou silou. Pokud člověk používá tělesnou sílu, svaly se stáhnou, omezí pružnost těla a brání veškerému oběhu. Pokud ovšem člověk záměr využije k řízení oběhu qi, a ten se pak navenek projeví pohybem těla, nepříjemné pocity zmizí a cvičení může být úspěšné.

Ze začátku není cvičení sólového drilu nic jiného než řada jednoduchých pohybů rukama a nohama. S praktickými zkušenostmi člověk poznává, že síla skrytá v těchto cvičeních nevychází jen z rukou nebo nohou, ale z celého těla. Proto se říká, „Když se pohne vrchní část těla, spodní část těla ji následuje. Když se pohybuje spodní část těla, vrchní část těla ji vede.“

Když člověk cvičí sólový dril, měl by si pozorně všímat mechaniky každého pohybu. Záměr by měl být s pohybem koordinovaný tak, aby výsledkem byl silný úder. Pohyb by měl být přirozený a nenásilný a svaly, klouby i šlachy by měly zůstat uvolněné. Dráha každého pohybu by zpočátku měla být velká, aby se jednotlivé složky jemně sladily, a později by stejný pohyb měl mít menší běh, aby mohl být rychlý a silný. Čím je pohyb pomalejší, tím lepší je jeho ovládání a lze se na něj lépe soustředit. Proto Yang Cheng Fu říkal, že nejdříve se cvičenec snaží o velké a později o malé pohyby.]]>
nuhlicek.karel@gmail.com (Administrator) Vincent Chu Mon, 03 Aug 2009 15:47:56 +0000
Síla (Jing) https://zkusebniweb2.000webhostapp.com/index.php?option=com_content&view=article&id=92:sila-jing&catid=36:vincent-chu&Itemid=47 https://zkusebniweb2.000webhostapp.com/index.php?option=com_content&view=article&id=92:sila-jing&catid=36:vincent-chu&Itemid=47
 

Adepti bojových umění dávají jingu přednost před tělesnou silou. Je to proto, že vlastnosti jingu jako výbušnost, pronikavost, rychlost a prudká lámavost jej činí vhodnějším pro využití v bojových situacích. Když člověk na nějaký předmět použije tělesnou sílu, uplatní při jejím výdeji pouze určitou oblast těla. Pokud jde o výdej, u jingu se uplatňuje celé tělo. Je v něm tedy větší síla. Když se na nějaký předmět použije tělesná síla, působí na větší plochu, takže jejím výsledkem je menší tlak a je tedy méně nebezpečná. Naproti tomu jing působí na menší plochu povrchu. Vyvine tedy větší tlak a pro protivníka je větším ohrožením. Znamená to, že jing má větší ničivou sílu. Tělesná síla je něco, s čím se rodíme, přenáší se a reaguje pomalu. Jing je výsledkem spojení celého těla. Jeho přenos i reakce jsou rychlé. Při bojovém střetnutí není žádná situace předvídatelná. Vlastnosti jingu takovým situacím skvěle vyhovují. Proto také adepti bojových umění dávají jakožto zdroji své síly přednost jingu před tělesnou silou.

 

V bojových uměních se jing člení do mnoha různých kategorií podle svých aplikací a technik. Je to například fa jing, měkký jing, tvrdý jing, viditelný jing, neviditelný jing, poddajný jing, jangový jing, jinový jing atd. Jing v bojových uměních je definován jako výsledek tělesného pohybu, který se řídí určitým vědomým záměrem, a podílí se na něm dech i svalová kontrakce. Vědomým záměrem se míní, že nervový systém ovládá respirační systém i svalové kontrakce. Konkrétní instrukce tu znamená, že dech i svalové kontrakce se řídí mechanikou určitého pohybu nebo techniky daného bojového umění. Odbourání veškerých tělesných pohybů čili technika bojového umění je na jingu závislá jako na zdroji energie a řídí se směřováním jingu, množstvím energie a zaměřením na velkou nebo malou vzdálenost. Zkušený cvičenec dokáže při každém pohybu správně uplatnit Teorii šesti harmonií a výboj jingu tak maximalizovat. Je-li přítomný záměr, bude přítomná i qi, a pokud je přítomná qi, je přítomná i síla. Nezáleží na tom, jak jing nazýváme. Vychází z chodidel jako z kořene, je ovládán pasem a projevuje se v oblasti úderu. Tato mechanická sekvence se podobá výrobní lince v továrně. Vstup, proměna, výstup a zpětná vazba.

 

Síla vstupuje do spodní části těla. V různých stylech bojových uměních se vytváření jingu a uvedení těla do pohybu obvykle spouští tím, že chodidla zatlačí do země. Nezáleží na tom, jak silný úder je nebo jako dlouho trvá, jeho kořenem jsou vždy chodidla. Protože chodidla jsou výchozím vstupním bodem jingu, je silná základna ve spodní polovině těla pro všechny systémy bojového umění velice důležitá. Všechny styly bojových umění tedy začínají trénink svých studentů s postojem jezdce na koni, protože je to jedno z hlavních cvičení k posílení nohou.

 

Přenos jingu je založen na způsobilosti těla a zejména pasu. Díky sladění a lubrikaci těla se jing efektivně přenáší do oblasti úderu. Při tréninku bojových umění se sladění těla definuje jako zvýšení hbitosti a pružnosti těla v důsledku jeho protažení. Kdybychom si vstup jingu představili jako jídlo, bude jeho přeměna trávením. Je to fáze využití. Jídlo je základ, ale nejdůležitější je trávení. Někteří lidé špatně jedí a špatně tráví. Je to proto, že nemají dobře rozvinuté nohy a pas. Jiní lidé dobře jedí, ale špatně tráví, protože mají slabý pas. Další lidé dokáží dát za krátkou dobu hodně úderů, protože správně jedí i dobře tráví. Pas je centrem přeměny a přenášení jingu. Dovednost v pase určuje kvalitu a množství jingu, který se může projevit, i rychlost provedení techniky.

 

Výstup je vydání jingu, který se tvoří z chodidel, pasem se přeměňuje a přenáší do oblasti úderu a jeho projevem je sek, kop, úder, atd. Výše uvedená klasifikace jingu vychází z toho, jak se jing vydává navenek.

 

Zpětná vazba je míra kvality: ukazuje, jak efektivní fáze vstupu, přenosu a výstupu jsou. Je to proces, v němž se celý systém hodnotí a zjišťuje se, na čem je potřeba pracovat a co je třeba vylepšit, aby každá technika byla účinná. Jinými slovy, je to fáze, při níž se cvičencova schopnost přijímat (sílu) – vstup – ověřuje citlivostí, pohotovostí a reakcí. Schopnost přenášet (sílu) – přeměna – se projevuje koordinací a spojením celého těla, jeho pružností a ohebností. Schopnost vydávat (sílu) – výstup – se ukáže v použití síly, načasování a technice.

 

Nezáleží na tom, jaký styl bojového umění člověk cvičí, filosofie je pro všechny stejná. Dá se shrnout do tří kroků: 1. Pozornost zcela soustřeďte na všechny části tohoto mechanického postupu. 2. Je-li přiměřené působit 100 gramy namísto 500 kilogramů, použijte 100 gramů. Tím se předejde zbytečnému nebo nadměrnému přenosu (síly). Jinak řečeno, je to kontrolované uvolnění (síly). 3. Když je na místě použít 500 kilogramů namísto100 gramů, použijte 500 kilogramů. Tím se zabrání ztrátám při přenosu. V každém utkání je nejdůležitější to, kdo z něho vyjde jako vítěz. Proto se říká, že v soutěži není žádné druhé místo stejně jako v diskusi nemůže být nikdo první.]]>
nuhlicek.karel@gmail.com (Administrator) Vincent Chu Mon, 03 Aug 2009 15:45:41 +0000
Hůl https://zkusebniweb2.000webhostapp.com/index.php?option=com_content&view=article&id=91:hl&catid=36:vincent-chu&Itemid=47 https://zkusebniweb2.000webhostapp.com/index.php?option=com_content&view=article&id=91:hl&catid=36:vincent-chu&Itemid=47
 

Hůl je dlouhá zbraň, a vycházejí z ní všechny dlouhé zbraně v arzenálu čínských bojových umění. Její původ můžeme vysledovat až do prehistorických dob, kdy lidé k obraně před divokými zvířaty a k lovu používali větve nebo kmeny stromu. Později lidé pro pohodlnější použití upravovali jejich tloušťku, délku, váhu a tvrdost.

V systémech tai ji quan tradičně forma s holí nebyla. Obvyklá forma s holí, o níž čteme v knihách o tai ji quan, znamená tradiční formu s dlouhým kopím bez kovového hrotu. Z tohoto důvodu si zkušenější cvičenci tai ji quan upravují formu s holí na základě vlastních zkušeností.

Hůl je zbraň kratší než kopí a delší než meč nebo šavle. Od těchto zbraní se liší tím, že u kopí se hlavní důraz klade na techniku bodání, u meče na řez a odražení a u šavle na sekání a odvedení. Přestože hůl nemá žádné ostří, používané techniky a variace to nijak neomezuje. Technika ve formě s holí je kombinací vlastností ostatních zbraní. Je to proto technika velice účinná. Nejlépe je to vidět na použití obou konců hole jako zbraně. Techniky s holí se proto spojují v další variace a rychle do nich přecházejí.]]>
nuhlicek.karel@gmail.com (Administrator) Vincent Chu Mon, 03 Aug 2009 15:45:02 +0000
Názvy pozic pro sestavu s tyčí https://zkusebniweb2.000webhostapp.com/index.php?option=com_content&view=article&id=90:nazvy-pozic-pro-sestavu-s-tyi&catid=36:vincent-chu&Itemid=47 https://zkusebniweb2.000webhostapp.com/index.php?option=com_content&view=article&id=90:nazvy-pozic-pro-sestavu-s-tyi&catid=36:vincent-chu&Itemid=47
1. Začátek
2. Zelený drak vylézá z moře
3. Císař potlačuje dolů
4. Nosorožec zírá na měsíc
5. Vítr ofukuje lotos v rozpuku
6. Zelený drak vylézá z moře
7. Císař potlačuje dolů
8. Ze stranu na stranu odhodit tisíc vojáků
9. Střelka ukazuje na jih
10. Lev třepe hlavou
11. Zelený drak vylézá z moře
12. Rozzuřený tygr slézá z hor
Závěr]]>
nuhlicek.karel@gmail.com (Administrator) Vincent Chu Mon, 03 Aug 2009 15:44:26 +0000
Halapartna v Tai Ji Quan https://zkusebniweb2.000webhostapp.com/index.php?option=com_content&view=article&id=89:halapartna-v-tai-ji-quan&catid=36:vincent-chu&Itemid=47 https://zkusebniweb2.000webhostapp.com/index.php?option=com_content&view=article&id=89:halapartna-v-tai-ji-quan&catid=36:vincent-chu&Itemid=47
Vincent Chu

Drak je symbolem Čínské kultury více než 5000 let. Historici se domnívají, že postava draka byla původně hadem, než se později spojila s jinými postavami zvířat do nové podoby, která měla hadí tělo, nohy tura, ocas a tlapy psa, rohy jelena a rybí šupiny a vousy.

V Čínské kultuře je drak mýtickou zvířecí postavou. Říká se, že je velmi silný, umí měnit tvar, velikost i barvu, umí plout oblohou a velmi rychle se spouštět dolů k zemi. Umí dělat vlny v oceánu ze strany na stranu, měnit mraky na déšť, plavat v mracích a mlze a jiné kousky. Drak představuje dokonalý život a lidem, kteří se snaží sami sebe zdokonalit, slouží jako symbol. Z toho důvodu nalézáme v Čínské kultuře různé spojitosti s drakem. Lidé slovo drak používají jako příjmení, místní jméno, názvy pro předměty, ovoce, zbraně, tvary a oblečení. Drak se stal v Číně tak běžný a mnoho Číňanů se proto považuje za jeho potomky.

Halapartna s krátkou nebo dlouhou násadou vybavenou kovových hrotem a jedním nebo dvěma srpovitými noži připevněnými ke straně hrotu, se považuje za imitaci draka. Existuje několik typu halaparten, které se dělí podle délky násady na dlouhé a krátké a podle jednoho nebo dvou srpovitých nožů. Halapartnu s čtyřmetrovou násadou s jedním srpovitým nože na ostří nazýváme ‚Halapartna – Zelený drak‘. Jestliže jsou na ostří dva srpovité nože tak halapartnu nazýváme ‚Halapartna čtvercového nebe‘. U halapartny s krátkou rukojetí jsou k ostří připevněny dva srpovité nože.

Když si prohlídneme halapartnu podrobněji, tak zjistíme, že tvarem připomíná draka a všechny techniky v sestavě představují dračí vlastnosti a pohyby. Proto je halapartna známá jako dračí zbraň. Postava draka má osm částí. Hlava, tlama, tělo, ocas a čtyři tlapy s drápy. Každá z těchto částí má svou funkci. Dračí hlava se zvedá, tlama kouše dolů, tělo se pohybuje vpřed, tlapy s drápy zachytávají a stiskávají a ocas omotává. Můžeme si všimnout, že halapartna v taiji má k boji také osm částí. Kovová část představuje dračí hlavu, kde tlamu tvoří ostří a špička kopí, rukojeť je tělo a její konec je ocas a srpovitý nůž představuje dráp.

Halapartna pro Taiji je jednou z dlouhých zbraní ve výzbroji pro systém Taijiquan. Podobně jako mýtická postava draka, kterou zbraň představuje, každý pouze slyšel o jejím jménu, ale nikdo neviděl skutečné techniky nebo nějaký psaný dokument. Podle velkého mistra Yeung Sau Chunga je Taiji halapartna dědictvím v rodině Yang po čtyři generace. On sám řekl mému otci Gin Soon Chuovi, že Taiji halapartna se předávala pouze mezi členy rodiny Yang. Proto po celou dobu ti, co cvičí Taijiquan, slyšeli a rozumí pouze něčemu o této zbrani v tomto systému, ale nic víc o tom neví.

Když cvičíme s Taiji halapartnou, tak techniky zapojují celé tělo cvičence a pohyb se vyjadřuje změnami rytmu. Pohyby jsou vláčné a mění se tak náhle, jako pohyby plavajícího draka. Někdy jsou tvrdé a někdy měkké, někdy rychlé a jindy pomalé. Někdy se pohyby stáčí jako vinoucí se drak a jindy se rozpínají. Všechny tyto změny rytmu a různé pohyby vyvolávají v pozorovateli pocit z létání a plavání. Podle charakteru této zbraně každý byť jednoduchý pohyb, ať dopředu, dozadu, nahoru, dolů, doleva či doprava, má mnoho významů a variant. Nejsou zde v žádném případě květnaté pohyby jako u jiných zbraní. Všechny pohyby jsou přesně určeny jako aplikace na protivníkovu hlavu nebo hrudník. Každý pohyb je obyčejně doprovázen několika dalšími pohyby. Když halapartnou bodáme vpřed, pak se stahuje k zachycení, zvedá se nahoru k pozvednutí, seká do strany a opět zachycuje. Všechny pohyby jsou velmi klidné a přirozené, podobají se neustále proměnlivým pohybům plavajícího draka. V textech klasiků se uvádí: „Taiji halapartna jako drak děsí lidi svými drápy a otevřenou tlamou. Techniky s halapartnou se podobají tomu, jak drak vystrkuje a zastrkuje drápy ve snaze dosáhnout na protivníkovu hlavu nebo hrudník.“

Při cvičení s halapartnou musíme vyjadřovat dračí stáčení a náhlé změny s poddajností a pohyblivostí. Každý pohyb s halapartnou má svůj určený rytmus. Každý pohyb je provázen několika aplikacemi a variantami. Tyto poddajné, živé, uvolněné, otevřené a plynoucí pohyby mohou vylepšit zdraví cvičence a slouží jako obrané techniky a také mají svou uměleckou hodnotu při ukázkách.]]>
nuhlicek.karel@gmail.com (Administrator) Vincent Chu Mon, 03 Aug 2009 15:43:41 +0000
Individuální forma Tai Ji Quan https://zkusebniweb2.000webhostapp.com/index.php?option=com_content&view=article&id=88:individualni-forma-tai-ji-quan&catid=36:vincent-chu&Itemid=47 https://zkusebniweb2.000webhostapp.com/index.php?option=com_content&view=article&id=88:individualni-forma-tai-ji-quan&catid=36:vincent-chu&Itemid=47 (Vincent Chu, přeložil Pavel Toman)

Dnes existuje spousta stylů Tai Ji Quan a žádní dva cvičenci necvičí individuální formu stejně. To platí i pro členy rodiny Yang. Mnozí studenti se diví, proč tomu tak je.

Jak se má individuální forma správně cvičit?
V systému Tai Ji Quan je individuální forma série tělesných pohybů beze zbraně, a působí na ovládání a jemné sladění těla. V závislosti na cíli cvičícího se dají pohyby provádět mnoha různými způsoby, takže se dosahuje různých výsledků. Proto se říká, že Tai Ji Quan je umění, které má rozmanité funkce.
V klasických knihách o Tai Ji Quan se píše, že individuální forma je pro tělo a Push Hands pro bojové použití. Tělo je řídícím centrem pohybu čtyř končetin. Je klíčem k propojení všech fyzických pohybů. Mezi nejvýznamnější účinky (správného) používání těla patří lepší koordinace, silný úder, ohebnost, rovnováha, větší vitalita, zlepšení tělesné odolnosti a pohyblivosti.
Pro trénink těla k dosažení těchto výsledků existuje mnoho cvičení. V Tai Ji Quan se slovem „Jia“ označuje rodina, styl a řád (stavba) formy. V této souvislosti v knihách o Tai Ji Quan často čteme o „Lao Jia“ a „Xian Jia“. Slovo „Lao“ znamená starý nebo tradiční a „Xian“ nový a soudobý. Když se říká, že Yang Lao Sim cvičil „Lao Jia“, znamená to, že cvičil tradiční individuální formu se 108 pohyby Zhang San Fenga, u níž byl důraz kladen více na její využití jako bojového umění než u stylů, které dnes obvykle vidíme.

Tři úrovně dovedností v bojovém umění
Dovednosti v bojovém umění se obvykle dělí do tří úrovní – začátečnická úroveň, středně pokročilá úroveň a pokročilá úroveň.
Začátečnická úroveň označuje stádium, kdy se člověk učí chápat to nejzákladnější a nejdůležitější. Student se cvičí v rozvoji určitých dovedností očí, rukou, nohou a těla a to má určité příznivé důsledky pro jeho zdraví. Je to základní stádium, čili stádium rozvoje těla.
Středně pokročilé úrovně se dosahuje, když student cvičí několik let. Má pevné základy a jeho oči, ruce, kroky a vnitřní orgány působí společně. Je to úroveň pochopení neboli stádium rozvíjení záměru.
Pokročilé úrovně se dosahuje po několika desetiletích cvičení. Adept strávil hledáním využití každého pohybu spoustu času. Všechny pohyby provádí lehce, ruce se pohybují jako blesk, kroky jsou rychlé jako vítr a oči září jako létavice. Když se pohne záměr, pohne se i tělo.

Začátečnická úroveň
Je to úroveň tělesného cvičení. Je to stádium cvičení toho nejzákladnějšího pro trénink bojového umění. Jeho základním rysem je to, že se cvičí základní pohyby například rukou, nohou, pasu a začátečnická pěstní forma nebo forma se zbraní. Cílem je vybudovat pevný základ pro pozdější pokročilejší trénink. Aby student uspěl, nesmí zapomínat na tři věci: opravdovost, vytrvalost a houževnatost. Tomuto stádiu se také říká fáze rozvoje těla. Je to proto, že student většinu času pracuje na základních pohybech rukou, nohou, pasu a těla a postojích, aby připravil a posílil tělo pro pozdější obtížnější pohyby.

Středně pokročilá úroveň
Po dokonalém zvládnutí základů student pokročí k dalšímu kroku: k rozvíjení záměru. Rozdíl mezi rozvojem těla a rozvojem záměru je v tom, že k rozvíjení těla patří velké množství pohybů pro jemné sladění těla a dodržování všech pravidel a zásad popsaných v klasických knihách o Tai Ji Quan. K rozvíjení záměru naproti tomu patří praktické aplikace i dodržování pravidel a zásad, ale současně se různými způsoby rozšiřuje dosah těchto pravidel a zásad. Proto se říká, že rozvíjení těla je práce na „gong“ čili na rozvoji vnitřní síly a rozvíjení záměru je práce na „qi“ čili na technickém aspektu. Aby byl jako systém bojového umění úplný, musí mít každý styl nebo systém obě složky rozvoje studentových dovedností. Existuje úsloví, že nestačí mít „qi“, ale že je potřeba mít i „gong“. Má-li člověk „gong“ bude jeho úder tak silný, že to jeho protivníka vyděsí k smrti.
Mezi adepty bojového umění, kteří chápou vztah gong a qi, se říká „Pěst je závislá na qi, qi závisí na gong a gong závisí na qi.“ Z toho je vidět, že aby člověk uspěl jako bojovník, musí přijít na to, jak rozvíjet „gong“ i „qi“.

Pokročilá úroveň
Aby mohl člověk pokročit na vyšší úroveň, musí začít s duchovními cvičeními. Díky duchovnímu výcviku rozvine tak hluboké schopnosti, že je nelze správně popsat žádnými slovy. Klasické knihy o tomto stádiu mluví v následujících výrocích, „Ani pírko nelze přidat, ani muška nemůže dosednout“, a „Můj protivník mě nechápe, ale já chápu jeho.“ Jaký je rozdíl mezi duchovním rozvojem a rozvíjením záměru? Duchovní rozvoj je pokračování rozvíjení záměru. Nejpodstatnější pro duchovní rozvoj je, že mysl neustále nevědomě cvičí individuální formu, takže když se střetne s nebezpečím, dostaví se veškeré reakce jako přirozený reflex. Říká se tomu také prenatální inteligence. Adept rozvíjí nervový systém k takové vrcholné citlivosti, že k automatické reakci dochází bez jakékoli vědomé myšlenky.

3 řády Tai Ji Quan stylu Yang
Pro cvičení Tai Ji Quan jako bojového umění rozvinuli příslušníci rodiny Yang individuální formu Lao Jia o 108 pohybech do tří nejdůležitějších stylů, z nichž každý má vlastní typické rysy v tom, jak studenta vyzbrojuje pro boj. Yang Cheng Fu vytvořil slavný styl „Velký řád.“ Cílem tohoto stylu je protažení šlach a úponů těla a rozvoj ohebnosti všech kloubů, takže tělo může dostát vysokým nárokům bojového umění. Styl Velký řád klade důraz na jemné sladění a přestavění kloubů těla. Je proto známý jako „vstupní brána ke stylu Yang“ neboli styl pro začátečníky.
Yang Jian Hou vytvořil styl „Střední řád.“ Účelem tohoto stylu je jeho bojové využití. Důraz tu je kladen na bojové techniky. Yang Jian Hou rozdělil pohyby na řadu dílčích pohybů, takže jsou účinnější při útoku i obraně. Slovo střední se vztahuje k velikosti kruhových pohybů kloubů v těle, které nejsou tak veliké jako u velkého řádu, ale ani tak malé, jako u řádu malého. Je to taková vzdálenost, že cvičící může provést útočný i obranný manévr. Střední řád je proto také známý jako styl aplikací.
Yang Pan Hou vytvořil styl „Malý řád“. Účelem tohoto stylu je cvičení qi a ducha. Malý tu označuje velikost kruhových pohybů v každém z pohybů. Kruh je tu tak malý, že pohyb většinou vychází jen z rotace pasu a stočení těla. Důraz je tu kladen na qi a ducha, nikoli na fyzickou úroveň. Je proto také známý jako pokročilý styl a obvykle ho cvičí starší a zkušení cvičenci.

Různé dovednosti v individuální formě
Individuální formu Tai Ji Quan mohou cvičit lidé v každém věku a jakémkoli tělesném stavu. Závisí na cíli cvičícího. Obvykle se cvičení individuální formy dělí do čtyř skupin podle cílů a procvičovaných dovedností. Podobá se to čtyřem ročním obdobím, během nichž všechno živé prochází úplným koloběhem života (zrození, růst, zralost a smrt). Poněvadž Tai Ji Quan je umění, které má několik funkcí, je zapotřebí podle toho cvičit i individuální formu, aby si adept veškeré jeho funkce osvojil. Cvičenec, který dostane správné předání obvykle prochází všemi čtyřmi oblastmi cvičení Tai Ji Quan a jeho prospěšné účinky se proto násobí. Z toho důvodu mají mnozí cvičenci silný úder i v pokročilém věku.
Všichni víme, že Jaro je obdobím, sázení a rašícího života. Při cvičení Tai Ji Quan je to období, kdy se budují pevné základy. Cíle individuální formy v tomto období vycházejí z upevňování a vylepšování těchto základů. Léto je období růstu. V Tai Ji Quan je to čas rozvíjení a získávání dovedností. Podzim je období sklizně. V Tai Ji Quan je to období, kdy dovednosti dozrávají a přinášejí užitek. Zima je období uchovávání. Při cvičení Tai Ji Quan, je to doba udržování qi, aby si člověk zachoval dobré zdraví. Z toho vidíme, že Tai Ji Quan se odlišně rozvíjí a je prožíván v různých obdobích adeptova života. Podle toho bychom měli cvičit i individuální formu. Úspěšný adept začíná fyzickým cvičením, aby si vytvořil pevné základy a později pokročí k duchovnímu cvičení záměru. Je to podobné jako se vzděláním: začíná se na základní škole, pak se pokračuje s vědomostmi střední a potom vysoké školy, postupně a jedno po druhém.

Čtyři skupiny cvičení

Jaro
Je to začátek. Důraz se klade na základy Tai Ji Quan. Protože bohatý prospěch vychází z pevných základů, rozvíjí se v průběhu let cvičení individuální formy řada technik, které vytvoří silnou základnu. Stejně jako vysoká budova, i trénink Tai Ji Quan začíná pevnými základy. Jinak se stavba zhroutí.
Wu Tu Nan říkal, že když se učil u Yang Sau Houa, nechal ho Yang při každém cvičení individuální formy každý pohyb na několik minut zastavit. Jedno cvičení individuální formy Wuovi trvalo více než hodinu. Tato technika adeptovi pomůže správně provádět všechny pohyby a buduje pevné základy.
Další technika je statické cvičení, čili prováděni každého pohybu individuální formy zvlášť a samostatně na stejném místě. Při dnešním nedostatku prostoru je to skvělá technika, s níž je možné pracovat.
Třetí technika je zvedání nohy při pohybu vpřed nebo dozadu. Kromě toho, že tato technika buduje sílu stojné nohy, pomáhá i rozvoji techniky kopů u druhé nohy.
Čtvrtou technikou je využívání rotace pasu. Pro lepší porozumění významu pasu v nějakém pohybu nehýbejte rukama, takže bude zřejmá pouze rotace pasu. Později tuto techniku použijte na ramena a lokty.
Pátou technikou je cvičení velkého řádu pro protažení těla, úponů a kloubů k větší pružnosti tak, že se v každém pohybu zvětšuje rozsah kruhového pohybu.

Léto
Je to stádium pokračujícího rozvoje čili získávání dovedností. Zde je možné individuální formu cvičit fyzicky náročným způsobem jako bojové umění, aby se dále rozvinula schopnost těla očekávat neočekávané v bojových podmínkách.
První technika je rozčlenit pohyb individuální formy na jednotlivé pohyby a cvičit pravou i levou stranu podle jeho mnoha bojových aplikací.
Druhou technikou je cvičit střední řád, který dělí každý pohyb do mnoha dílčích částí a zůstávat v individuální formě spojený. Toto rozdělení vytvoří mnohokrát nařasený (opakovaný) pohyb, fungující jako zásobárna a uvolnění energie a uplatní se v mnoha pěstních technikách.
Třetí technikou je cvičení individuální formy na obě strany kvůli koordinaci a rovnováze.
Čtvrtou technikou je cvičit individuální formu rychle a silou, aby se zlepšila tělesná výdrž, pohyblivost a schopnost vydávat sílu.

Podzim
Toto je fáze dozrávání. Když žák prošel všechny výše popsané techniky, předpokládá se, v Tai Ji Quan dosáhl zručnosti. Každý člen rodiny Yang učil odlišný styl individuální formy, protože byli různě založení a lišila se i společnost, ve které tehdy žili. To ovšem neznamená, že necvičili nebo neznali mnoho různých cvičení a stylů. Podle své osobnosti, tělesného stavu a sklonů může adept cvičit všechny tři cvičení malého, středního a velkého řádu.

Zima
Když říkáme, že člověk stárne, znamená to, že jeho orgány už nefungují tak dobře jako dřív. Déle mu trvá než se zotaví po namáhavé činnosti. Cvičení by tedy nemělo klást důraz na tělesné cvičení, při němž se qi spotřebovává, ale spíše na postupy uchovávání qi a ducha pro udržení dobrého zdraví. V tomto období se neočekává, že člověk bude cvičit individuální formu tak, jak se to popisuje v oddílech Jaro a Léto. Naopak se předpokládá, že si uchová veškerou energii a qi, které získal, když byl mladý. Proto by kvůli uchování své energie měl cvičit individuální formu s menšími pohyby. V tomto období mnozí zkušení cvičenci cvičí následující techniky, aby se udrželi při dobrém zdraví.
První technikou je cvičit malý řád. Je to méně namáhavá individuální forma.
Další technikou je cvičit individuální formu mentálně. Jinak řečeno člověk o individuální formě medituje. To nevyžaduje žádný prostor a proto se to dá provádět kdykoli.

Závěr
Existuje mnoho způsobů, jak cvičit individuální formu, ale posloupnost pohybů, principy, obecná představa i filosofie zůstávají stejné. Nejpodstatnější rozdíl je v účelu a provádění každého pohybu. Cvičící se před cvičením musí soustředit na jednu z metod a této metody se držet po celou dobu jejího procvičování. Z bojového hlediska musí adept cvičit různé způsoby provedení, aby tělo naučil v podmínkách boje očekávat neočekávané. Yeung Sau Chung říkal, „Cvičení musí být živé! Musíte individuální formu cvičit s lehkostí, tíží, měkkostí, tvrdostí, rychle, pomalu, velké kruhy, střední kruhy i malé kruhy. Když se individuální forma cvičí s důrazem na „tvrdost“, qi vychází z dantienu do čtyř končetin. Pokud se cvičení soustřeďí na „měkkost“, qi se vrací do dantienu. Tvrdost bez měkkosti není dostatečně silná. Měkkost bez tvrdosti nemá dostatečnou složku kruhového pohybu. Pouze rychlý pohyb bez pomalé složky se nepovažuje za správně zvládnutý. Pomalý pohyb bez rychlé složky ukazuje, že dovednosti cvičícího nejsou příliš vysoké. Tvrdost neznamená ztuhlost a měkkost neznamená ochablost. Udeřte rychle, ale bez zmatku. Udeřte pomalu, ale ne prázdně. Tak se to má správně provádět.“
Z pohledu zdravotního cvičení splní adept, který si zvolí jedno cvičení podle svého zdravotního stavu, svůj úkol. Je totiž známo, že každá tělesná činnost zvyšuje tělesnou odolnost. Víme však také, že lidé většinou nejsou spokojeni s tím, čeho dosáhli. Nový cíl a nové cvičení pomáhají postupně budovat silné tělo, dodávají cvičení zajímavost a pomáhají udržet si dobré zdraví.

]]>
nuhlicek.karel@gmail.com (Administrator) Vincent Chu Mon, 03 Aug 2009 15:42:55 +0000